na místě činu mé poetiky
na lavičce
kterou jsem už tolikrát
myšlenkou potřísnil
stromy mi byli tichými svědky
vždy když jsem ji tepavě oplodnil
to zde jsem psal
na věčnost
z hlubinných vrtů mého nitra
básně
pravdy mé
i pravdy vaší
ztracené
v prázdnotě noci
v městské
vzájemné ignoraci
zde
jak bůh vodstva v poušti
jsem plodil světu duši
zde
jsem i teď
však jak vyschlý pramen
městem žíznivým vysátý
v mrazu u lavičky pokorně čekám
až mi do prázdné duše
dary mé plodné navrátí