Ve skořepině
Ve skořepině
BOLEST...pulsující za pravým okem
a slzami smývaná.
Proklínám...paprsek světla,
co se mi vloudil pod víčka.
Nenávidím...zvuky,
co mi buší do bubínků.
Polykám...nevolnost,
a nemám sílu vstát.
Zkroucena... v ulitě bolesti,
a neschopna ničeho.
Středobod vesmíru
mám uvnitř lebky.
Exploze bolesti
vrací se ve vlnách.
Příliv bez konce.
Záplava,
ve které se topím.
Čekání...než zabere prášek.
O nic vlastně nejde,
mám jen migrénu.
Kdo zažil, ví...
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
tenhle pocit chapu..a pochopila bych i mnohem horsi..
spanek je jedninej utek....ale ne vzdycky jde jen tak utect..
04.03.2008 22:54:00 | Adrianne Nesser
Nikdy jsem neměla migrénu..ťukám na dřevo, ale při čtení básně se mi až udělalo mdlo z toho, co mě potkalo.
Stejné pocity, ale jiný útočník.
04.03.2008 21:32:00 | HannyJanny
zažil... vím... hned se mi to vybavilo už po pár verších, takže jsem ve finále básně nezažil žádný překvapivý odhalení...
04.03.2008 17:55:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Zažila jsem...ale když to přestane...tak máš důvod k radosti, který bys jinak neměla :-)
04.03.2008 07:24:00 | sioned
