Venku je tma a lampy svítí
A v srdci stesk mi s touhou zápasí
Ach. Lásko, já chci cítit Tvoje ústa!
Polož mi ruku na vlasy!
Šedivost světa už mě zmáhá
Jsi můj most z růží
Můj most úniku
Svět barev, kolibřík i obyčejná tráva,
prahnu jen po jednom Tvém doteku.
Pak všechno zmodrá do fialova
pak vrátí se v zimě vlaštovky.
Pak já a můj Pegas půjdem pást
na louku v létě dešťovky.
Pak napíšu Ti povídání
Až měsíc se s zemí zasnoubí….
…povídání za svítání
o tom jak osud naší lásku zahubí
O tom žes byl můj most, most z růží, most úniku…
Listopad 1990 a leden 2008
Historie se opakuje, protože jako lidstvo děláme stejné chyby. Jsme stále stejní a neměníme se ani jako jednotlivci. S pragmatika se prostě romantik nestane.
Asi jsem tě nepotěšil, ale tak nějak to bude.
04.03.2008 07:33:00 | Dračičák