Nekonečně krátký pohled,
spojil se v dlouhý polibek.
Vědomí bez svědomí,
rozbilo a zničilo srdce.
Nikdo nezapomene na jed,
co unesl proud řek
a nemyslel na běh dní,
když přichází trest soudce.
Zahalené tváře,
nahá kůže těla,
suché mokro,
v nesmyslném okamžiku.
V krabici schovává se záře,
po otevření tam není,
co bys chtěla?
Pozdě chytáš za kliku.
Jsme ztraceni v pravdivé lži,
tak si to už konečně uvědom!
Lži dál,
pravda není.
Ano, pravda je a vnímám ji stejně jako Vy. Tato báseň byla výstihem konkrétní situace a psala jsem ji před více jak 10-ti lety. Tam pravda nebyla. Děkuji za Váš názor.
05.03.2008 09:35:00 | Jana Marie