Na ulici, na chodníku, ozývá se vzruch,
Mrtvá žena na asfaltu zamořuje vzduch.
Nohy bledé, pod šaty leží,
Hnijící dlaň medailon střeží.
Mouchy bzučí nad dírou v břiše,
Jež zacpává marně medvídek z plyše.
Kůže jak pergamen žlutá a nadutá,
Mrtvola nečerstvá, hnisavá, smrdutá.
Pohled očí bez výrazu, očí, co nevidí tě,
Lem šatů se nadzvedá, zpod mrtvoly leze dítě.
Ručičky drobné a prstíček malinký
Cucá a s ním i krev maminky.
Mlaská a houpe se, ubožátko malé,
Ručičkou ve vnitřnostech šmátrá stále.
Náhle z břicha vytáhne kus tenkého střeva,
Do pusinky vsune ho hbitá ručka levá.
Lidé zdavu znechucení prchají,
Před očima kanibalské dítě mají,
Tak malé a už životem donucené,
Sežrat matku nenuceně…
Děkuju, to je následek mé pokroucené mysli. A ta je následkem mé četby, viděných filmů a mých věčně život drásajících snů...
18.03.2008 11:25:00 | Karmínka