Hrozny

Všemu předcházel apatický pohled do zdi.

Pak židle vychladla,
kyslík ve vzduchu už zůstal na svém.
Poslední výkřik do tmy za bílého dne.
/Už víckrát nerozčísne ticho hlas.../

Poslední škodou byla převrhnutá mísa hroznů.

Tělo tam dole se sžívalo se zemí
a prázdné oči imitovaly onen pohled.
(Ledabyle... bez snahy)

Krev jen smáčela tmavé hrozny
a přidávala jim odstín svého trápení...
Snad bude příští sklizen lepší...
Možná.

Nebo to je jen další slepý příslib s účelem odbytí možných otázek?