Zpověď

Živote, ty prostitutko na pět,
cos proved s tím malým děckem,
co hrávalo si na dvorku s formičkama,
lopatičkama, autíčkama,
plastovou červenou tatrovkou,
se sklápěcí korbičkou,
kde jsou ty malé botičky,
bezpalcové pletené rukavičky
a kde v zimě sníh,
co je to k sakru za zimu,
bez sněhu?

Kde jsou ty časy,
kdy v autě seděl jsem vzadu
a babička vařila mi
krupičkovou kaši,
kde jsou ty časy,
kdy mě navštěvoval otec,
jak teď vypadá asi,
kde jsou maminčiny kaštanové vlasy,
její hladká tvář,
proč už babička nejezdí na kole na hřbitov
a proč mě nevozí ze školky
na tom modrém kole,
proč se cestou nezastavujeme u její sestry,
která už nežije,
proč každé nadechnutí tak bolí,
proč je kafe s cukrem tak sladký
a pivo hořký,
raději bych nevěděl,
jak co chutná,
raději žít a nevědět,
že život je prostitutka na pět.