Potají

.
.
pár bílých vloček
poletuje vzduchem
tiše si řek´
být tak spolu prachem
v mocném proudu
šedých mraků
najít pravdu
během těch roků
unášených
rudým sametem

zaprášených
touhou být dítětem

divoce se milovat
uprostřed tikotu naděje

...a pak dělat
že se nic neděje

tajné pohledy vášně
o níž se nesmějí dozvědět
kradmé doteky pláště
pod kterým se ukrývá opravdový svět
pro něž žijem............už bije půlnoc

a váleční veteráni
/bože nám pomoz/
stojí a dívají se na ni

jak v tý snobský společnosti
se snaží zmást
ukrást
jenom chvíli volnosti
myslet na něj.........až zas
na pár vteřin bude žít
z doteků jeho dlaní
hebkosti řas
světlo z konečků prstů vyplavit
zrychleným dechem......aby v ní
vzpomínka úplnosti

zkrátila čas do věčnosti
.
.
.
kdy se zas setkají
.
.
.
kéž tak nebýt celý život
jen pro pár ukradených minut