Poslední slza

Byla zloba nevídaná,
hnusná faleš nevítaná.
Krutá láska v srdci jatá,
srdce vězní klícka zlatá.

Za bolestí velkou stáli,
pannu do lesů vyhnali.
Po noci chladné, mrazivé,
tiché a přesto děsivé
přišlo ráno tísnivé.
Slunko tělo neživé
paprsky svými pohladí,
ve sněhu něco malého, něžného uvidí.
Poslední slza, kterou upustila,
horkostí svou sníh rozpustila.
Do tvrdé země se tiše vpila,
tam sněženka se narodila.

Hlavička bílá, vítr jí zebe,
maličká hledí na modré nebe.
Očka má zavřená, chvěje se list,
„Proč někdy láska, mění se v nenávist?“
Sluníčko lituje nebohý květ,
poslalo jaro na celý svět.
Povolí ledy, roztaje sníh,
sněženka stane se symbolem
…………nás nevinných.