Vyšší společnost

Anotace: víc nebáseň než báseň- bez rýmu :) taková atmosférovka, psala jsem obrazy co se mi zrovna promítaly v hlavě...výlet do hlubin představivosti...:)

.
.
.
kdo to je?

Co skrývá v temnotě svých očí?
...
Tu společnost
/z levných románů/
vidím jako dnes
.
.
.
ten lesk
ostře barevné róby oslňujících materiálů
satén
brokát
hedvábí
intimní atmosféra mírně utlumených světel
temná zákoutí a postranní uličky
krása a špína kráčejíc ruku v ruce
nasládlá vůně líčidel a levných parfémů
onen omamný opar pyžma a lidského tepla
tak daleko na dotek bříšek prstů...
.
.
stříbrné šperky
diamanty
broušené nejjemnějšími stroji
k co nejoslnivějšímu třpytu
chuť chardonnay z poloprázdné sklenice
hořkosladce doznívá na jazyku
sklouzává do krku

...ta hřejivost alkoholu rozlévajícího se krví
do všech buněk těla
každý centimetr
každý atom
zostřeně a zároveň otupěle vnímá
samotu dotýkajících se skrání
prolnutí mrazivé energie
cizích aur
.
.
vrzavé posouvání hodinových ručiček
na kostelní věži
/ohlašuje začátek konce/

vůně zrezivělého železa prázdných vitrín
krámů se starožitnostmi
lampa potažená látkou s jemnými kytičkami
napůl prožranou moly
hladivost plyše
sklouzává
krev mísící se s vínem
po kapkách
nastaví rty
aby byly pohlceny neřestí
.
jeho
.
rtů

žhavá naléhavost jeho jazyka probouzí vlny horečky
v jejím mikrokosmu
horce se rozlévá
až do konečků prstů
které hladově
pronikají pod košili
kde tak
podmanivě
sálá vášeň z jeho kůže
otisk dvou těl
na andělsky bílém prostěradle zašlých časů

jediné světlo v temnotě srpnové noci

propojení dvou bytostí tiše objímá celý taneční sál
za tajnými dveřmi
obrazu kardinála Richelieu
utlumit výkřiky ústy
držet v náruči tak pevně aby ten pocit nezmizel
celý zbytek života

"schovám se k tobě"

slíbat slzy

a večer pokračuje....

za maskami ozdobenými pavím peřím
nerozpoznané identity
nikdo o nikom nic neví
nikdo o tom nemluví
jen jeden neznámý ze vzdáleného světa
/bude blíž než kdokoliv jiný kdy byl/
.
kdo jsi?
.
.
.