Tak to je...
Tak to je...
Maličká lesní mýtina,
dvě laně v tichu ukrývá..
Sedím a ani nedýchám..
Tiše jim závidím..
Přemítám..
Pohledem do slunce oslněná,
přivírám víčka,
tak trochu uslzená,
od žáru slunečního těla..?
Jen já vím..
Po čem a kde,
má duše tlí..
Na rujnách srdce..
Povalují se emoce..
Šlapou si cestu od srdce..
Ná ráně šípem zasažené..
Kdys´dávno láskou vykrojené..
Zachází slunce, padá stín..
Sype se písek z rozvalin..
Stačil jen blesk..
jen jeden čistý úder..
A vše se mění..
Jaký je vlastně lidský úděl..?
.
.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Ano,píšeš to dobře.Někdy to tak je.Stačí chvilka a změní se všechno a zdá se ti,že není proč žít.
Ale to musíme vytěsnat z mysli,vždy bude proč žít,nabo pro koho.
08.03.2008 18:42:00 | s.e.n
...ta mně zas tak rozesmutnila , stává se z tebe druhý Kavec já píšu taky tak bolestně ...ale proč píšeš tak smutně i ty ...jinak básenka něžně smutná až v některých místech bolí , hlavně od toho , kdy v srdci začínají ty rujny ...Jirka
08.03.2008 18:09:00 | kavec
Smutná básenka, pro mne tedy, i když hezky napsaná, s myšlenkou a lehkostí, dobře se četla ...
08.03.2008 17:38:00 | NikitaNikaT.
