Anotace: ...
Za zvuků varhaní písně
jazýčky píšťal
rozechvějí tě
osud se do prsou veťal.
Odcházíš plačíc
bolavou láskou
vzpomínky vláčíš
na bedrech s vráskou.
Klopýtáš životem
v bezcenné zemi
trápíš se člověkem
který už není.
Tomu je dobře
v té zemi ničí
ukrývej hoře
ono tě zničí.
Přál by ti bez vzlyků
ústa plná zpěvu
hrst plnou zážitků
a něžnou něhu.
Musíš mu pomoci
jeho je přání
aby jsi ve štěstí
dožila stáří.
...a někdy si vzpomeň.
05.05.2008 20:43:00 uživatel smazán
Je fakt, že jim už nic nechybí...ale chybí pro změnu oni nám :-(
12.03.2008 22:09:00 NikitaNikaT.
Juj, úsměv mi zkameněl,
bolestně chvíle připomněl ... velmi působivé dílko, emoční ... na smrt je vždycky času dost.