Modrají mi nohy
z brouzdání v borůvčí
které zvedá
roje komárů
chvěním plných keříků
a já
jejich potrava
se svíjím před dotěrností hladovou
když krev vydávám
s odporem
bez obav
že snad vykrvácím
v místech
kde les voní
vůní
kořeněnou zmijí močí
umocněnou bledým smíchem
zelených muchomůrek.
Kolik slepých
s vraním okem
pro žaludek
hřebem páře
švy svých nohou...?
Však otočit se
u studánky
s kostelníkem
němým -z dálky
jenž s borůvkovým keřem války
vede
pro kúr padlý v lesním vánku
marmeládu pro schovanku
to poznáš v tom svatostánku
že je leden.
23.01.2006 22:59:00 | Janele z Liků, zvyků vzlyků...