Vědma

V černých šatech tančí
Na okrají propasti.
Po nocích líta,
Slyší sténat les.
A vyčerpaná páda v nepřitomnosti
Toho, kdo pozvál na zitřejší ples.
V zrcadle lživém vidí strohý profil.
Když zapaluje svíčky, každý den.
Ve víně utápí svůj chtíč..
...Aspon se snaží
A potom víta lunu pohledém.
Plíži se pomalu s rozpuštěnymí vlasy.
A tančí na okrají propastí.
Je zla? Ne.. Jen neštastná
Je to vědma
Co zhroutí se v tvé nepřitomností.