Vyslov moje jméno ....
ať slyším, jak jinak teď zní ,
podbarvené touhou ve tvém hlase....
Podívej se mi do očí ,
ať topím se v té modré
co pod víčky schovává se ...
Sevři mě zase v náručí ,
ať v té hradbě z rukou zapomenu
na svůj vlastní strach ...
Drž mě pevně za ruku ...
a nedovol,
ať zase bloudím někde na cestách ....
Přitiskni se ke mně ...
ať se vůně našich těl
zase do sebe vpijí
......
....a staré zlé vzpomínky
.....ty ať už nikdy
neožijí ...
staré, zlé vzpomínky..
zahodíme do jímky..
s ostatními odpadem..
pojedou pěkně ven .o)
10.03.2008 17:05:00 | Bean
Jj, zakopat zlé myšlenky, hluboko pod zem, do nějaké železné bedny, co něco vydrží a zahodit klíč, nejlépe ho roztavit ...
10.03.2008 16:31:00 | NikitaNikaT.