Okřídlená věta

Okřídlená, opuštěná věta,
tak oprýskaná, jak chmírko pampelišky,
stojím vzdorná osudu na pupku svého světa
pár kontinentů pode mnou, a závrať z horské výšky.
Do očí pravdu vmetu, tu z hůry Pánu vzatou,
a usednu na váhy Posledního soudu,
do poloprázdné urny, dám svatozář, ne zlatou,
a skočím šipku do pekelného proudu.
Božský Dante, tvé zachmuřené čelo
by mělo mi být otazníkem světa,
však místo toho mi v uších zaskučelo
a zůstala jen okřídlená věta.

Bez lásky není nic.