Člověku
Člověku
Člověku
Cítíš tu hlínu, jíž nohy tvé braly
Tu pozemskou stezku jíž vydal ses jít?
A kámen tam u cesty, strom kdesi v dáli
Ten pramen z nějž života počal jsi pít.
Cítíš to bušení pod tvými kroky
Jak život ti předává poselství skryté
Kolik již ušel jsi za lidské roky?
To přečti si v pěšině do země vryté
A možná že nalezneš víc než jsi toužil
Možná že oči tvé prozřou skrz svět
Pak poznáš, že člověk se od věků ploužil
By nalezl prostinký života květ
Být člověkem přináší bolest i rány
Lásku i nenávist, naději, zmar
Jen utiš svou mysl a v přeletu vrány
Odhal tu přítomnost…
…Život…
…je dar…
Komentáře (8)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Ježkovo voči...Děkuju za takovou chválu. Jsem v rozpacích. No, sice nevím přesně jak to myslíš, ale i mě se to zdá trochu moc rýmovaný v tý třetí sloce. Ale zas to bylo spontánní...A tak co...Už to tak nechám, tak to vzniklo...Díky.
10.03.2008 20:17:00 | Isobel
SupaTip...
ma to jedinou malinkou vrasku, a to to predrazeni v poslednim versi treti sloky... kdyby to melo stejny stopy jako druhej vers ty sloky, tak bych si sel koupit klobouk abych mel co smeknout, pac by to bylo, dalo by se rict, primo citankovy...
10.03.2008 16:15:00 | Endymion
