Námořník...
Námořník...
Svítí hvězdy, ano, svítí
A ty jako slepý námořník se potácíš
Pod vší tou modrostí, na hraně svého žití
A všechen žal a bol s kořalkou starou vyzvracíš
Září luna, ano, září
A mléčným světlem tvé oči zalévá
A kouzlí něžný, však tupý úsměv na tvé tváři
Co stále dýl a dýl a možná na věky už zůstává
Plní se sny a svět se točí
Do srdce člověka láska když vkročí
Koluje žilami, nedá ti spát
Plní tě odvahou, stává se skutkem
Skoncuje s bolestí, bídou a smutkem -
- když člověk člověka začne mít rád
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Děkuju za upozornění :-* Jinak námořník... to jsem asi já. A pro koho to je? Pro jednu... pro tu co se vrátila.
12.03.2008 18:57:00 | Bůchví...
ooo...krásné...starou boslet, vyzvracet levnou kořalkou...hmm..to jsem ještě nevyzkoušela..jen tak pro zajímavost..pro koho to je? já bych tot totiž mohla z fleku poslat fotrovi...a ještě drobnost...otevři si edit a jukni na hvězdy..:-)
12.03.2008 17:54:00 | Lady Carmila
dvakrát...třikrát....čtyřikrát...zní poslední slabika v každém verši.. je to opilství? jako vidět dvojmo.. trojmo..čtyřmo? možná... ani slovo už o lihovinách.
12.03.2008 16:33:00 | Já Esther Ruth
