Anotace: ...byla jsem dnes fotografovat ve starém a KRÁSNÉM borovinském továrním areálu..je už dlouho pustý..
Cestou do fabriky,
kudy NIC prolézá,
směla jsem výkřiky
uslyšet z železa.
Z železných úst lidí
ohnutých do spirál.
Šrot do nich uklidil
rezavý král.
Cestou do železa
tikaly hodiny.
Časem NIC prolézá.
Kovové vteřiny,
tabulka rozbitá..
..a co když jen půl síta?
Osudy desítek lidí krásně zhutněné v několika verších. Ty jejich pracovní-životní příběhy už jsou asi pro většinu pasé. Třeba ten areál ožije v nových rukou (penězích?), ale jen bůh ví, co se tam bude dít. Je mi z toho tak trochu smutno...
16.03.2008 19:57:00 | Špáďa