Nic víc

Opilá vínem, v němž sídlí lež.
Přání zní jasně: zůstaň i běž.
Kolem se točí pohledy ženy,
jsi jako člověk hluchý a němý.
Neslyšíš výkřiky, co ticho krájí,
jsi v mylné představě, ne nejsme v ráji.
Svázáni ke světu pozemskou tíží,
kdo na nás z vesmíru s úsměvem shlíží?
Když letím k nebi, stáhni mě zpět
k sobě na krásný i ošklivý svět.
Ve chvíli, kdy naposled vydechne les,
pocitů smutku i lásky se střes.
Světlo i temnotu pohltí čas,
vzdálení milenci nadzemských krás.