Klubko citů...

Klubíčko citů,
od zla po dobrotu..
Bylo naděleno..
K životu..

Ty i já klubko máš..
Sám si s ním pohráváš..
Koulíš ho sem a tam..

Vrací se
od nikud nikam..
Nebo zas
od tamtud tam..

S citama pereš se..
Vztekáš a trápíš se..
Pak přijde zlom..
Ty naladíš..

Ten správný tón..

Úsměv, když cit Ti dá..
Radostí přetéká,
duše Tvá..

Sluncem se zahalí..
A bolest zakalí
do olova..

Volně pak dýcháš..
Slavíky slýcháš..
Ač v teplých krajích,
zní jejich hraní..

Tváře máš rudé od mrazu..
Na oknech květinovou nárazu..
Závěje sněhu do pasu,
přesto, od sluníčka noblesu..

Nedej se zlomit..
Pod stádem bolestných kopyt..
Se zlem se opít..
nezkoušej..
.
.
A s jiskrou v oku
propluj den..
Určitě máš..
Svůj krásný sen..