OPUŠTĚNÝ SAMOTÁŘ

Anotace: ...podhorská prozobáseň.

Zadýchán do kopce, stěží se vleču
k stavení rodnému - rodnému lesu
domeček zchátralý...jaký tam nebyl
i stromy zestárlé...léta jsem nebyl.

Chaloupka nad strání - rozpadlý plot
Azor už nevyje... protože nežije.
Přivřená vrátka - dokořán dveře
...volání sýčků a temné nebe.

Vstupuji do stáří - vrzají prkna
uprostřed podlahy dubový stůl...
anebo z buku...dech se mi tají...
na kraji u židle půl láhve stojí.

Lampa je od sazí...ani knot nemá
petrolej vyschl už...a je tu zima
sedlina v hrníčku kdys´ byla káva
né pravá z Afriky,ze žita...zdravá.

Za oknem skleněným
jabloní plod
...poslední visící
za celý rok.

Na zbylé židli
pilousem prožrané
krčí se postava
oči má zavřené.

Pokleslá ramena
svěšená brada
na hrudi opřená
oporu hledá.

Ruce v klín sepjaté - jakoby Boží
zcuchané vlasy
...oteklé nohy
v bačkorách po bábě pod stolem leží.

Přivřená víčka...zakalený zrak
podal mi ruku
aby moh´ vstát
...třesoucím hlasem neřekl nic.

Plastové kelímky s otisky prstů
naplnil po_okraj
pozvedl ke rtům
v myšlenkách proletěl celičký kraj.

Potáh´ si na prázdno...dávno už nekouří
propad´ se na židli...oči zas přimhouří
zkoralý chleba do melty vsák
tak jak jsem přišel - už zase byl tak.

Už musím,opravdu
někam se ženu
někdy zas příjdu
doma mám ženu.

Ze s_kopce ženu se dolů
nechávám nahoře hromádku bolů
nazad se nedívám...svědomí tíže
jsem od nich daleko...anebo blíže?

Nazítří v oblacích havrani krouží
tam dole po návsi smrtka se plouží,
čeká ji daleká cesta...tam na horu,
nahoru po stráni až... k tomu zmaru.

Visí tam viselec
na stéjné větvi
kde nechal jablíčko
pro jeho děti.

Nad krajem podhorským vyhaslo slunce...