Touha...

Tajemná, klouzavá, pod hladinou spí
Neznámá touha zakletá v kameni
Šílená, bezradná, dere se podél stěn
Probudí v žilách tvých opojný smutný sen

Houpe se ve větru, zmámená přeludem
V hlavě snad víno máš když pereš se s osudem
Toulá se po nocích, vkrádá se do spánku
Někdy jak přízrak, jindy stádo červánků

Nahá spí schoulená v kořenech boroví
Co je to za touhu nikdo ti nepoví
Je krásná jak diadém, jak sluneční svit

Však chytit ji do dlaní nesmíš či nemůžeš
A tak si za nocí i ve dnech stále lžeš
Že bez té touhy bys dokázal žít