Strach...

Schoulený krčíš se pod dřevěným stolem
Tichý jak myš, co zahlédla svůj stín
A přece křičíš, celý naplněný bolem
Naplněn strachem a odrazem svých vin

Nechutná pieta je předobrazem žalu
Smutná matka pláče, však neví kudy kam
Na klíně syna, možná krále všech králů
A všechno je to jen divadlo, jen klam

Děsíš se obrazu, mlčíš ve vlastních dlaních
Srdce ti tepe jak zručný bubeník
Vidíš své oči a vidíš stříbro na nich
Lesk drahých zrcadel a čepelí zlých dýk

Proplouvá žilami tvůj strach, plní ti hlavu
A kalí pohled, kolem jen mlha jest
Klopýtáš po cestě, nebude nouze o zábavu
Až vybrat budeš mít si z milionu cest

Černé je nebe, třeseš se pod hvězdami
Obava s tebou jak s káčou lomcuje
Strach že jste každý sám zas na světě jen sami
Každý s láskou samotnou vesmírem putuje