Bloumání prázdného srdce

Když slunce zapadá a obloha tmavne
po druhém srdci člověk hned silně prahne,
pak tělo se s tělem vášnivě sbližuje,
strach je však od sebe bázlivě odtrhne.

Kdekdo venku bloudí a druhý mu zchází,
v srdci má prázdno, po kolenou se plazí,
hledá svou lásku, stojí ho to hodně sil,
na té své dlouhé cestě ujde mnoho mil.

Vrhni se do hlubin a dopluj až ke dnu,
neboj se překonat strach, procitni ze snu,
někde tam za obzorem, kam bojíš se jít,
čeká na tebe to, o čem chceš stále snít.