. . . měly svůj život i duši (měst)

Zamyšlená Jako nebe
do Tvých
očí.

Čtu o holkách na rohu
o recesi proplakané
krásou

.
.
.
.
.
.

Tady i labuťě plavou
jak hovna
v hajzlu

a pláče se na
dluh
pláče se
vlastním
tělem

pláče

do oken

.
.
.
.
.

to nejsou slzy to je absence
umění

(milovat ještě víc)