Dnešního rána ( Předjaří II. )

Ze tmy poryvem větru vystoupilo jitřní slunce
težké ráno sneslo se neslyšně z nebes
barvy kůže po probdělé noci.

Kdo dnes bude bdít nad tvým řezavým vědomím
tonouícm v oceánu černé kávy?
Za oknem vášnivě se líbá stařena s mladou dívkou
nežně dotýká sníh právě rozpuklé květy...
Běloba splyne s bělobou v barvu starého papíru.

Sadem protančila mladá panna s šedivými vlasy
ustrašeně na Tebe pohlédla a rozplynula se do polí
ladně jako kouř z tvé cigarety.

Se srdcem ztežklým věčným míjením nastavíš tvář
konejšivým polibkům vloček
melancholický akvarel okolní krajiny zvolna se rozpíjí
dotky tvých slz.