Když si ráno
samo vyhrne košilku
chce líbat mezi kolínka
a mezi klíční kosti
horce a vlažně
promodrává ráno
chceme být nazí
a ne jen na chvilku
Když se den třepotá
a voní jarním dechem
tak chceme zůstat dokořán
Když se nám večer
dostaví chvění
z roztřesených prstů
a rtů co bolí od lásky
chceme se vsáknout
do hlíny
v hlubokém tichu
věčně tam zůstat
spojeni
A když noc přikrývá
krajinu a město
zvon kostelní
svými údery
stříhá hloubku tmy
vím
že tvé prsty ve vlasech
jsou jako hřebínky
co jako deset lodí
plave po moři
které neskončí
za nejbližším rohem.
den s tebou
nekončí
úderem půlnoci.
den s tebou
nekončí
oprýskaným ránem..
den s tebou
nekončí
v zásuvkách času...
tak tohle je fakt úplně nejvíc dokonalý!*in love* krása!!!! tohle musí mít člověk v krvy....:)
02.04.2008 19:28:00 | ivushe
to je prožité, vnitřní, zhmotnělé, taky bych chtěla vyhrnovat košilku, v noci, co nekončí po půlnoci,ale bych měla spíše jít spát ...
29.03.2008 01:05:00 | ni.va
To je tak nádherně napsaný, až se mi nechce lacině žertovat o vytažených žaluziích...
20.03.2008 08:40:00 | Aťan
Den s tebou voní
a je o hlazení
den s tebou zní
čistě
a já mu věřím
den s tebou je o těšení
... na noc,
co se v další rosu změní...
19.03.2008 20:52:00 | Žqáry