Hážu myšlenky papíru,
v tomhle světě hvězdných manýrů,
kde nikdo nečte a na jaře sněží,
kdy nikdo netuší, oč tu sakra běží,
jezdím zpožděným vlakem
a připadám si sama - to je mým znakem,
po zdech nudou kreslím,
v noci kloudně nespím,
někdy křičím na lidi kolem sebe,
s rukama už ze zvyku v kapsách čekám dlouho na Tebe.
Zajímavé a hezké. A když se mrkneš ještě jednou na závěr, poplyne to hladce.
29.03.2008 19:56:00 | Juan Francesco de Faro
trpělivost růže přináší:).. podle toho, co tu píšeš by to snad měla být i pravda:)
19.03.2008 21:33:00 | Šerák
:D on o mě moc dobře ví a málokdy mě nechává čekat, jen prostě někdy nemůžeme být spolu a tak čekám, kdy to vyjde... nečekala bych marně, neboj
19.03.2008 20:52:00 | anaH