Jdu cestou po spadaném listí,
nikdo mi nejde vstříc.
Srdce mi krvácí úzkostí,
nikdo mne nepřijde utěšit.
V uších mi doznívá včerejší píseň
co přátelé si zpívali.
Jako bych si oblékla tíseň,
jako by mne dnes už neznali.
Motám se ulicemi,
ztrácím se mezi lidmi.
Hledám to, co mi schází,
hledám teplo jejich tváří.
četl jsem ji dvakrát a myslel jsem že jsem se poprvý mýlil ale ne. i podruhý mě nakonci čekal kousek smutku.povedlo se ti ho nějak mezi slova proplést.
20.03.2008 21:41:00 | kulishak