Oči kanou
kapky na vlnách
povytáhneš
jako stáhneš
a víčka tvá
vlhnou.
Po sirce do dvou vkládáš
marnotratnej hrdina
prostě musíš
aby všiml sis
jakou barvu mají.
Nemrkají
jako zmačkaný kus papíru
v koši čekají
víčka ospalá
a rety vzdychají
a rety vzdychají.
Jakou barvu mají....
Hluboké studny skruží
studánky
čtverácky za rohem se blyštící
unavené
jindy zase zlobící.
Jakou barvu asi mají....
A rety tvé
vzdychají.
Překvapení květů orchidejí
úžasem snu
nadějí
krabička sirek
plná až k zbláznění
vzdouvá se a ječí
" prasknu až k samovznícení ".
Jakou barvu asi mají....
Zahleděni
zděšeni sebou samým
prokouknou až na dno.
Hoří to
sálá to
praskají kosti
cévy
srdce buší na vrata
ztraceni
v plameni.
Jakou barvu
škvařící se světy
v očích svých
jedinečných
asi mají...
Oči lehce zakalené,
pro lásku jsou zapálené,
milovat chtějí stále víc,
rozžehnout silné vášně svíc.
Oko je okno do duše ;-)
21.03.2008 20:21:00 | Chancer
Mno, zajímavé ... ten konec mi přišel trochu krutý. Ale na básni a poutavosti to nic nemění.
21.03.2008 20:07:00 | NikitaNikaT.
Barva indiga,
častá nebývá...
Ale na dně jejího nitra,
hlubina studně,
tuhle barvu Ti skytla...
tak se dej topit
koupat a na vlnách jejích houpat.
21.03.2008 20:06:00 | spare