Zákaz vstupu s choboty!

v tom co tu píšeš v komentáři, ti rozumím... obrazy třeba tvých posledních dvou dílek mě míjí - já píšu a čtu pocitově, to co se u mne tváří jako obrazy, obrazy většinou nejsou, stačí to vzít jak to je
tady musí člověk přemýšlet a hledat souvislosti a logiku a myšlenku a na to já často nemám - náladu, chuť, sílu...
jedno místo mě zaujalo, to se mi líbí moc

Víra dubu v útěk z lesa
nepřiznané pupeny...

24.03.2008 11:20:00 | hanele m.

Blbůstka to "v pozadí" není (mj. přírodně-magická symbolika), ale "vnější první plán" takový je. Baví mě podobným způsobem říkat věci, které mohou být v základu vážnější, niternější a podstatnější, než ty řečené vážně a běžnou řečí, neskrytě, s jasným významem. Je otázka, kdo to v tom vidí. Sám tak od toho mám odstup a umožňuje mi to udržet si nadhled. (Toto bylo jen pokračování ve zpracování týchž prožitků a pocitů, které inspirovaly "Zlatý kohout nekokrhal" a "Těsno je teď zázrakům".) A navíc se tak dá koncentrovaně říci více a též mnoho nevědomě (v tom je to vlastně mnohem otevřenější). A třeba se někdo aspoň zasměje, když nic jiného. A svět chce být klamán... Jsem zvědav, jaké se dočkám odezvy, až sem dám něco v čemsi podobného, ale většího a závažnějšího. Je otázka, jestli bude nad obrazy někdo přemýšlet. Jestli to vezme jako něco, co především "nabízím" k reflexi, jestli to bude s ním v něčem vnitřně rezonovat. Má zkušenost mě spíš vybízí ke skepsi (i proto si z toho sám dělám víc srandu - to neuškodí)... Shrnutí: Když člověk mluví jak šašek, může (si) toho (dovolit) říct nejvíc.

24.03.2008 11:02:00 | Juan Francesco de Faro

Dobrá blbůstka - nebo jsem jen líná hledat významy. Ale srz mé povrchní vnímaní, líbí se mi, líbí

23.03.2008 17:47:00 | prostě Zuzana

wau :D

22.03.2008 15:18:00 | Ette