Znásilněná vlastní představou.

Anotace: Jen... jen představy

Znásilněná duše
ve stínu tvých pohybů
pláče a líbá tě na bříška prstů.
/vždycky si to tak chtěl/

Trochu nám to neladí,
trochu kulhá rytmus.
- Rozladěný nebeský zvony
/pořád ten stejnej motiv/
a studená podlaha...

Vysvlečená ze všech předsudků,
pocitů zlosti,
marných lásek.
Vysvlečená...
Čekám na rány,
co nebolí,
čekám na náhodu.
/a přitom čekám už jen na tebe/

Přes zamlžený okenní tabulky
- polibky posíláš mi
po virtuální síti
malejch dětskejch radostí,
co v mý duši toužej,
že třeba jednou...
/Možná sem to jenom já,
kdo touží.../

Jedinej váš problém je,
že si vždycky myslíte,
že máte pravdu...
Revolučních myšlenek dokážete
vymyslet nespočet...
Ale neobejmete.