osamělí rackové
hledají záblesky života
na opilé pláži
za svitu hudby
probouzím se
a v náruči držím
rozbité piano
s vyrytými iniciály
nebe je zase
tmavě modré
rackové se slétají
u mých nohou
zahlédnu stíny domorodců
kývnu na ně
oni utečou
a já pohlédnu na nebe
voda šumí
hvězdy pijou krev
poslední zbytky skutečnosti
a já znovu usínám
poslendí zbytku skutečnosti... to je takové dojíjející/nabíjející...
31.07.2008 11:19:00 | její alter ego