M I M

Kužely světla - potemnělý sál
bílou tvář pokrytá - červený šál
Tělo má stočené trikotem stažené
a bledé ruce k rampám má vztyčené.

Preludie tklivá...píšťala sem_tam zpívá.

Jak poupě rozkvétá k slunci se točí
v té němé tváři záblesk se zračí
chvějivě ve větru slabě se třese
srdce i duši svou - divákum nese.

...Na dlaních růžových citlivé téma
i když to vypadá...že v nich nic nemá.

Najednou dozrál už,rozvážně chodí
piškoty se stužkou - boty do nepohody.
Potom se zastaví,přihrbí páteř
v hledišti souhlasně zašumí - já též.

Mimova mimika strašně se mění
líčidlo na tváři někde už není
maskara zvrásněná a bílé slzy
rozpité polibky do temna mizí.

Schoulil se docela ruce se třesou
drží je před sebou sepjaté nejsou
hlava je svěšená, hudba hraje tuš
pukrle na závěr...a padá už

...dopadá na prkna co prý byl svět.

Forbína pustá, všechno je bez vět,
hlediště nemusí hned všechno vědět.

Diváci povstali
...trousí se domů

...krom toho mima

I my jsme tak trochu, všichni mezi nima.