Na tváři,
v tichém zrcadlení..
Cosi se odráží..
Snad snění..
Kde najít okamžik..
Jen záblesk
nebo mžik..
Co vygumuje otazník..?
A vpustí smích..
Jak hejno zlatých ryb,
co v přáních nesou slib,
že chceš-li..
Bude líp..
.
.
Projdi se loukou
plnou květů..
A v slunci hledej
tu kouzelnou větu..
Že nejde o to,
žít jen na sametu..
Že bolest přebolí..
Spadnou Ti okovy..
Až se to zahojí..
Úsměv Tě ozbrojí..
A budeš voják,
ve zbroji..
I když bolest
rve útroby..
A Tvůj pohled
je nachový..
Vpusť lásku
do své komory..
Ta bude klíček
pro Tvé okovy..
A cukrem vysype
dlaně i srdce..
I každý koutek
teď ještě utrápené
..duše..
...tak zrovna já vojáky moc nemusím , ať jsou jaci chtějí ať bíli nebo rudí , nebo zelení ...stát jako
voják , nevím , ale já bych tam určitě dal něco jinačího , třeba bych tam dal maják , nebo bodlák ,nebo něco ...myslím si , že jediný maják , před mělčinou , je užitečnější než všecky armády světa ...Jinak to působí dost něžným dojmem a mne to oslovilo , proto k této básni dávám svůj komentář ...A jak říká Bíša , nepřesladit s tím cukrem...někdy je lepší lízat sůl ,
alespoň člověk nestratí tu realitu co je kolem něho ze zřetele ...ten cukr bere člověku smysl uvažovat nad vším , co se ho týká ...pak si myslí , je to sladké , tak to musí být dobré...a může to být omyl ...Jirka
25.03.2008 16:46:00 | kavec
krásné ,kdyby tak bylo dost cukru pro všechny,ale možná je,jen cukřenka je zacpaná,vyčistit a sypat a sypat a sypat :-)
25.03.2008 12:34:00 | Belmon