Balada o panně a lvici

V sluneční roklině
les voněl záhadnou lunou
stříbrnou vlnou
v hávu jesetera

Plul dálným plamenem
k vodnímu kapradí
nad měsíční zdí
s vlasy hudebníka

Žaloval šedivým vousům
o sleppé lesní panně
jež za obzorem stráně
šeptá jabloním

Slzami světila hřbet
věrné průvodkyně lvice
znamením bíle borovice
na nebeském koni.

Pustinou březového pole
panna a její lvice
ve stopách vyhořelé svíce
plynou statisíce let