Nářek
Nářek
Nářek
I.
V tiché noci – tam,
tam ve křoví,
praskají klacky, šustí listí
a křik, co slůvko nepoví.
Po chvíli pak – pláč,
pláč a nářek,
mladá dívka utíká
a v křoví nechtěný dárek.
Jen bílý šat – cáry,
cáry na ní vlají,
a na zemi stopy,
co krvavě vypadají.
II.
V temné noci – tam,
tam ve křoví,
leží chlapec nahý
v listí a v bahnoví.
Rudý od krve a – modrý,
modrý od zimy,
schoulen v klubíčku
a trestán, ač nevinný.
Křik, pláč – nářek,
nářek slábnoucí
z plic se valí, ale lid,
hluchý a nevidoucí.
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
i takové věci se bohužel dějí,
mám něco podobného o vendelínu čtvrtkovi.
Moc hezky napsané smutné téma
25.03.2008 20:38:00 | takova
...myslím si že balada je to opět dosti smutná , nevím , ale připomíná mi to Erbena , vlastně , znám ještě nějaké francouzké balady a to je všechno , nevím nijak té temnotě co z toho všeho vychází nemohu přijít na kloub ...Ale , co by balada je to dobré Jirka
25.03.2008 16:13:00 | kavec
Pár básní z této sbírky už tu jsou, bohužel tu není možnost vytvoření sbírek, takže pokud byste chtěli a měli chuť pokračovat ve čtení "balad" (nejsem žádným básníkem) můžete se prodrat mými básněmi a dle anotace jistě poznáte...
25.03.2008 15:24:00 | Miro Sparkus
