Odpustíme jim a oni nám také?

Anotace: Jenom tak přemýšlím při rozhovorech s lidmi.

Jako i my odpouštíme našim viníkům?

My, co odpouštíme,
někdy schovaní za dav,
někdy samotářští,
věčně myslící na druhé,
máme zůstat klidní,
když je nám křivdy dáno
a lžemi nazýváni jsme?

Což lidé neumějí,
žít bez výčitek,
bez strachu,
bez slabostí
a hlavně bez ubohosti.
Zapisuji se k těm,
co umějí odpouštěti.

Ano, protože život svůj miluji
a strach nemám mít,
chci šťastná být,
proč nechcete i vy?