Nemám ráda noc

Nemám ráda noc, když má nade mnou moc.
Když myšlenky se rojí, každá v plné zbroji,
připravené ubodat. Vyzývají.
Pojď si hrát.

Nemám ráda čas, kdy musím zas a zas,
v době kdy se mělo spát, sama sebe zvát
k soudu svědomí. Teď bolí vše,
co přes den nebolí.

Nemám ráda noční splíny, sama s pocity viny,
ublížení, nevděku schovávát se pod deku.
Žalobcem i obhájcem. Soudcem
v téhle noční době. Rozhoduji o všem.
O sobě i Tobě.

Nemám ráda stropu stíny, jež usvědčí mě hned z viny.
Pak odsouzeným z rána, stávám se sobě sama.
Dokonáno jest, teď odpykat svůj trest.
Přes den zas jak duše bez těla, za to,
že spát nechtěla.