už chvíli

studenym asfaltem utíká nahá tma
skrejt první popáleniny mlhou
a za ní v roztrhanym poli
dnes nějak jinak voní zem
jak z prostěradel tvuj klín
když vstáváš dřív než já
s bílym peřím ve vlasech
teplý ňadra na svůj pot
lepěj stíny mejch prstů
„jak malej“ kroutíš hlavou,
když procházíš bílou zdí
smejt mě