Návštěvnost
Ve stínu stromu..
Ve stínu stromu..
v jeho větvoví..
Hledám svůj azyl,
své soukromí..
Ta vrba staletá,
tichem mě oplétá..
Je jako matka má..
Jen navždy němá..
Poslouchá nářky mé,
o smích se dělíme..
Všechno ví..
Jen ústy nic mi nepoví..
Občas mi listem pokývne..
Jen nevím..
Myslí-li..
.. ano, či ne..?
S tokem svých myšlenek..
Usedám v její mech..
S očima za víčky..
Sundám si střevíčky..
A jen tak líně..
Rozdmýchám touhu..
U srdeční síně..
Vůní jarního vzduchu..
Co vede cestou vzruchu..
Za láskou..
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskHezkýýý...*:)
29.12.2009 10:17:00 | PIPSQUEAK
skvělá,taky mám svůj strom a čerpám z něho sílu-bělásek
31.03.2008 17:08:00 | bělásek
Každý máme svou vrbu... nádherné verše :o)) moc moc se mi líbí
31.03.2008 16:57:00 | Nút
...já si myslím , že každý strom má svou duši a je jen na člověku , aby odhalil ty slova duše stromu a přenesl je do své básenky ...také mluvím se stromy a myslím si , že náladu staré vrby a všeho , co bylo kolem ní , nikdo dlouho tak nepopsal...Jirka
31.03.2008 16:32:00 | kavec
Jarní zaláskování, moc hezká.
31.03.2008 15:21:00 | Psavec
strom má k srdci blíž
když obejmeš ho.. víš?
31.03.2008 12:19:00 | Petbab
nádherné ,nádherné slova
31.03.2008 10:37:00 | Belmon
Lehoučká básenka, na mne ale trochu smutná, možná je to mnou. Krásné obraty.
31.03.2008 09:58:00 | NikitaNikaT.