Uháním o závod předběhnout chtíč
...nelze ho uchopit tak jako míč
Popadnu něžnější přítulné pohlaví
...mluvení utichá ulehlo v hájoví.
Paprsky hřejivé ustlaly v jeteli
čtyřlístky pod těly spolu se tetelí
...jak klubko hadů zmítají se těla
záchvěvů tisíce oslabí je zcela.
Bořím se do tebe polibky saji
vysávám teplo tvé...cítím se v ráji.
V nitru tvém žádoucím zahnízdil pták
nad námi ve slunci tyčí se mák
jeden ti utrhnu přiložím ke rtům
barvy se splývají naproti vzdechům.
Jen honem a ještě... ještě a honem
pojďme se schovat tam za tím stromem
ve stoje opřeni v stoletou lípu
lásku si říkáme bez dlouhých triků.
Krůpěje potů vytváří kaluže,
já ani on i ona už...ni málo nemůže.
Společnou pěšinou dva lidé se šinou
k sobě se přeněžně ještě stále vinou
jenom pár chvilek,až tam k tomu stromu
přehodit vyhýbku...každý ke svým domů.
Jsou i lásky řekla bych složité
a přesto jsou nádherné a není lehké se jich vzdát.
02.04.2008 20:32:00 | s.e.n
I ti nejlepší z nás jsou s to chtíčem tak maximálně udržet krok, a to jen občas.
02.04.2008 09:44:00 | Juan Francesco de Faro
Jo,jo,jo a zapomínáš ka komáry a ovády. Jednou jsem byl tak seštípaný, že jsem se drbal jako prašivý pes.
01.04.2008 23:12:00 | Psavec
Dýchá to na mne smutek, nevím, možná ten konec, kde každý jde svojí cestou, jakoby někam jinam ...
01.04.2008 21:43:00 | NikitaNikaT.