Rabštejn
Rabštejn
Hora a kameny
člověkem pečetěny.
Ukazatel k nebi.
Vznešenost nakousnutá
zubem času
jak homole cukru.
Oči lačné doširoka.
Orlí spirály letu
za teplým tělíčkem
v borůvčí.
Slunce zapadá
doruda.
Dravcův křik nesený větrem,
hluboko do údolí.
Tam duše strne,
a letí spolu s ním.
Až tam.
K pramenům řek pokání.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
..jo Rábec... kdysi na gymplu s horolezci.. v duchu se dodnes vracím k tomu ohni na louce tenkrát...
20.04.2008 20:55:00 | Pavelpaja
nebyl, ale mávlo mi to startovním praporkem představivosti a - spíš než bych to viděl, tak jsem to cítil a chutnal a slyšel - možná kvůli tomu borůvčí mi to přišlo jako v létě
02.04.2008 23:08:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Hrady a zámky navštěvuju rád :-)
02.04.2008 15:32:00 | Chancer
Povedené dílko, pěkné obraty, má to svoju myšlenku, velmi poustavé.
01.04.2008 21:41:00 | NikitaNikaT.
