Za oponou přivřených víček,
tančí mi slunce..
A každý rodící se kvítek,
hladí..
Zahřívá všechny kouty země..
A při tom vzduchem voní jemně..
Ta vůně prvních,
narcisů..
Prstíčky slunce prochází se,
po lesu, louce..
I okenní římse..
Mého bytu..
Paprsky kloužou do pokoje..
Skrz jemný závoj žaluzie..
A světlem zdobí věšechny stěny..
I mou srdeční..
Teplo v mém nitru rozlévá se..
A duše kvítím posévá se..
S úsměvem na rtech
otvírám se..
Příštím dnům..
A volám do krajiny snů,
že..
Mít se tak nějak sluníčkově..
V proudu dnů..
Přeji všem milým lidem..
Stůj co stůj...
...také Ti děkuji , za všechny blázny co vážou svý
slova do dlouhých věnců básní a taky ti děkuji , za děti , protože ony si snad jediné myslí , že básníci , nejsou blázni...Jirka
02.04.2008 16:35:00 | kavec
Děkuji za milou básenku, Sluníčkově se snad někdy mít budu, třebas brzy a třebas za déle ... ale věřím, že jednou to bude. Tvé dílko mne zahřálo. Děkuji.
02.04.2008 09:24:00 | NikitaNikaT.
díky díky za to přání..
slunce je daro..když je k mání..
jaro k tomu to je mela..
i labuť by oněměla .o)
02.04.2008 08:38:00 | Bean