Láska je moudrá,
padá po ruličkách nebem,
ráda po kuličkách vodu
průsvitem zmodrá.
Ve tvářích krev vaří studem,
ze studen srdcí utváří život,
vyprahlé pachtivé kroky
protly se v záhybu samoty.
Se světem vrhají v kostky
kosti barvitých osudů,
hrají o zbytky vidna v šeru
ze sudů zatím vytéká
sinalost beztvarého chaosu.
Láska je modrá,
to´s nevěděl rmutný klaune?
Odrazem věčnosti zde dole.
Potkal jsi scvrklé stáří,
aniž bys učinil pouhý krok
jedním směrem.
Iluzí stala se luznost tvé duhy
končící vybledlé v zálesí,
živoucí mračno ji zhubí,
než přijde potopa nade vsí.
Láska je moudrá a spojuje,
peříčka duší nad proudem unáší,
zrychleným časem a prostorem
život se miluje po boji.
...tak si myslím , že třetí sloka vydá za celou báseň,má v sobě hluboký filozofický podtext a musíš
jít až za slova abys pochopil tu prázdnotu a zároveň
plnost ,co je ukrytá až za těmi slovy.I v té prvé sloce
je mnoho skvostných obratů a mám z té básničky moc dobrý dojem...ale ještě většího dojmu si s ní odneseš , když si jí přečteš alespoň tři krát a pak začneš o ní uvažovat a né rozumem , ale duší a srdcem,
rozum je v této položce jaksi nabílední a raději ho pustit k vodě , než ho přizvat k hodnocení jaké koli
básně Jirka
04.04.2008 17:58:00 | kavec
připadá mi zas krapet jiná... ne lepší nebo horší - jiná... a sou v ní slova co nějak nemám ráda nebo mi nesednou, zvukově nebo obrazově - připomíná mi to jednu písničku, tím pocitem co ve mně vyvolala - jednu dobu sem si ju musela furt pouštět dokola a nevěděla sem esi mě vytáčí nebo se mi tolik líbí... od zuzany navarové a ivana gutierreze, myslím námořnická se menuje, stáhla bych ju ale můj komp je šnek :o)
03.04.2008 00:21:00 | hanele m.