Dívám se z okna..
Šedá příroda,
do duše mé..
..tiše zapadá..
Sklenice vína..
Po stole rozlitá..
Z ní mokrá mapa..
..rudosti zůstává..
Kam poděl se klid
a můj smích..
Uschovaly se kamsi..?
Do stínů pouličních lamp..
Do stínů mokré Kampy..
Rudá kaluž..
Víno je na stole
a tlukot srdce..
Zní přímo zběsile..
Jak stádo bizonů
pádím svým životem..
Cítím se jako ve vlaku,
jak drncám tam a sem..
...jo smuténkově krásná , až bolící každým písmenkem ...ale už předestřeli přede mnou , že se
ten binec má uklidit ...jenže?
Co když to uklizení bince závisí na mnoha jiných lidech než na tobě , ty máš uklizeno a oni žijí v tom svém nepořádku a myslí si jak nemají v sobě krásně uklizeno
Jirka
03.04.2008 10:32:00 | kavec
...taky to mívám a zatím jediná zákonitost, kterou jsem vypozoroval, je ta, že se to nedá moc ovlivnit, a jediné "řešení" je prostě to prožít a nechat odejít, a když je to pryč, ani už si to zase nedokážu zpětně vybavit. Asi je to nutné, abychom viděli kontrasty... a možná si pak uvědomili širší souvislosti, protipóly všeho, dualitu světa.... (?)
03.04.2008 08:35:00 | Pavelpaja
Smuténkové a hodně myšlenkové dílko, bude zase dobře, moc Ti to přeji. Mno, tak se ten binec musí uklidit, ať na dušičce aj srdci je zase klid. Posílám malý úměv a pohlazení pro zlepšení nálady.
03.04.2008 08:24:00 | NikitaNikaT.