Jsem bosá v trávě
a ve svém těle..
Skrývám nahotu
všedního dne..
Na louce rozpálené..
Vzduch tetelí se směle..
Působím omámeně..
S nahotou ve svém těle..
Na duši střípky okamžiků..
Ve dlaních zbytky zvyků..
Na srdci touhu výkřiků..
S nahotou citů..
Nahotou myšlenek..
Nahotou prožitků..
Nahotou smutkem pošlapaných dnů..
Nahotou světla..
Nahotou tmy..
Nahotou lásky..
Nahotou toužení..
Propadám vedle Tebe..
V nahé snění..
S absencí..
Toužení..
Psavec má pravdu, nahota má mnoho podob a v tahle je myšlena jako vnitřní nahota.. :o))
04.04.2008 16:06:00 | labuť
...s tím propadáním jsme jaksi na stejno ...já taky propadám , bez toho koho miluji , ale zas jsem ochotný třeba z toho propadliště se vyhrabat a znovu toužit
po tom, kdo mne nad to propadliště zavedl...a tomu se říká život, stálé navracení , propadání a stavění se zpátky na nohy a to opakuješ do nekonečna...Jirka
04.04.2008 10:31:00 | kavec
...jo nahota je prima, ale když je absence toužení, tak to taky není ono...
04.04.2008 08:58:00 | Mácha
Touhle básní jsi mi hodně připomněla, až se mi tak trochu postesklo.
04.04.2008 06:03:00 | NikitaNikaT.