Kam až to může zajít..

Anotace: ...když se příliš ponoříte do umění...ale možná v tom najdete i něco skrytého..

Když se mě ptali, zda se chci zabít,

odpovídal jsem, že nemám zbraň.

A když se tázali, jak pistol nabít,

řek jsem jen: pánbůh chraň!

---

A teď tu ležím s pistolí nabitou,

vzpomínám na své odpovědi

a krví ránu zalitou

a vedle těla dopis leží.

---

Mí drazí přátelé, začal jsem formálně,

musím Vám vysvětlit, proč život jsem si vzal:

První mé začátky skončily nevalně,

když po večerech román jsem psal.

---

V románu dívka češe si vlasy,

štěstí na ni nedá dopustit.

S mladými muži pohrává si

a proto jsem to musel ukončit!

---

Po letech knihu svou zdárně jsem dokončil

a dívku plavou nechal jsem zemřít.

Mozek můj ji však do skutečna převtělil

řka, že prý chtěla žít.

---

Stěžovala si, že takhle skončit neměla,

krásného muže měla si vzít.

Celé dny - pořád - jen brečela

a pak začala snít.

---

Hladila mne po tvářích a do ouška šeptala:

Jen ty a já na stránkách knihy.

Chytla mě za ruku, na nic nečekala,

vtáhla mne do bezmezné mlhy.