Kdysi...
Jak lehce bych se dala uprosit do hraní
Bezstarostně
Hrála bych schovku, skákala přes gumu
(hloupá kuchařka byla stejně vždycky nejlepší)
Ty časy nevinnosti (naivnosti?)
Jak rychle odešly
Dneska
Počítám spadlý listí na zabláceným chodníku
Odpočítávám kolik dnů je do léta
-dalšího léta,
dalších nudných převratů,
kdy dělám že mě to nezajímá
(hlavně to bolí)
Co všechno se ještě stane než pochopíte
*světýlka v mých očích už dávno zhasla*
pár teček u známejch jmen v kalendáři
. Silvestr a zase ho vyhodím,
protože na Vánoce dostnu nový
(a chci ho bez jmen! Vzpomínek...)
Slyšíte!
... A pořád je všechno o lásce
Ano je to o lasce... protoze bez alsky by nebyl zivot...
Taky bych nejradsi s kalendarem na konci roku vyhodila i vsechny vzpominky... Ale ono to nejde... Nejde at sebevic chces... Strasne me to nici... A tebe asi taky... Ale nejde to...Ale i tak... Zkus si predstavit, ze by jsi se rano probudila a na vsechno zapomnela... I na to pekny... Myslim ze ty vzpominky z nas delaji lidmi jakymi jsme ted...zlomene vzpominkami, otlucene, ale taky poucene... Prave ty vzpominky nas odlisuji...
06.04.2008 23:08:00 | Someday
...ano,mnoho je olásce a zamilovanosti,je to také o lásce k životu a lidem...a světýlka v tvých /určitě krásných/
očích budou zase zářit a možná ještě jasněji než předtím :-)
06.04.2008 16:57:00 | WAYWARD